Odvaha být (2004)

V knize Odvaha být Tillich předkládá brilantní fenomenologii úzkosti a odvahy. Chápe je nikoli jako skutečnosti etické, nýbrž ontologické: úzkost prožívám tehdy, je-li ohroženo mé bytí, a odvaha znamená schopnost potvrzovat vlastní bytí navzdory ohrožení. Tillich ukazuje, že již od antiky je člověk vystaven trojí existenciální úzkosti: před osudem a smrtí, před prázdnotou a nesmyslností a před vinou a zatracením. Radikalizace těchto úzkostí v moderní době se podle Tillicha podílela na vzniku nových kulturně společenských jevů – komunistického a fašistického kolektivismu a kapitalistického konformismu –, v nichž člověk nachází odvahu být jen jako součást většího celku. Proti takové odvaze klade Tillich existencialistickou odvahu být jako individuum, která však svou poslední jistotu může čerpat pouze v „absolutní víře“, očištěné od teistických představ o Bohu: „Odvaha být má kořeny v tom Bohu, který se objevuje, když Bůh zmizel v úzkosti pochybování.“