Kniha definic (1954)

Ibn Sína během svého pobytu v Gurgánu napsal, na popud jeho žáků, samostatný spis, ve kterém se zabývá jednak teorií tvoření definic, jednak definováním 72 pojmů, nazvaných „Pojednání o definicích (Risálat fíl-Hudúd)“. První část obsahuje teoretický výklad o různých druzích definic a o jejich tvoření a uvádí nejčastější chyby, kterých je možno se v definici dopustit. Základní podmínkou správné definice je, aby byla přesná a srozumitelná.

„K přesnosti se musí u každé definice pojit jasná formulace. Pokud tomu tak není, definice nic nevysvětluje.“ (Ibn Sína, Kniha logiky)

Proto Ibn Sína zavrhuje užívání homonym a neologismů. Aristoteles rozlišoval v zásadě dva druhy definic: první měla vyjádřit podstatu věci, druhá vztah slova k tomu, co je jím označováno, to jest definici reálnou (definitio quid rei) a definici nominální (definitio qiud nominis). Obdobně rozděluje Ibn Sína definice na pravé (al-hadd al-hakíkí), jež se nijak neliší od aristotelských definic, zaměřených na podstatu věci, a na definice slovní (al-hadd al-lafzí), jejichž úkolem je vymezit obsah slova.

Dílo Ibn Síny poskytuje pestrý obraz jeho vědeckých zájmů. Nebylo jediného vědního oboru, který by nebyl zastoupen v jeho spisech, ať již se to týkalo tradičních věd spojených s islámem, nebo věd přírodních a filosofie. Největší pozornost však věnoval Ibn Sína logice, kterou považoval za první nutný základ, jímž se získává vědecká metoda. Hned za ní řadil medicínu, o které napsal 16 spisů, v nichž systematicky utřídil současné poznatky.